Srdíčko

Vrať se mi

Vrať se mi - diskuze

Přihlásit se: email   heslo
Registrace | odeslat anonymně - jméno:
Váš email:

:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love

Opište prosím kontrolní kód "7118":
Chci Tě zpět...
Chci Tě zpět a udělám pro to cokoli!!!

Někdy si říkam, že už nemá cenu žít,

že si mám radši život vzít,

ale někdy si říkam, že na Tebe počkám

- třeba se dočkám...

- třeba...
Hlava plná vzpomínek...
Hlava plná vzpomínek a krásných chvil,

srdce však prázdné, dřív si v něm byl.

Nedokážu býti silná a tebe ze života svého vypustit,

ma láska je silná, dokážeš mi odpustit?

Jak jen bylo krásně nám,

snad tě lásko ještě mám,

nebudem se přeci trápit,

budeš se chtít ke mě vrátit?

Stále říkáš "balim tě"

a v očích nemám zradím tě,

chci aby vše dobré bylo

a dál se zase hezky snilo.

Vezmi mě zpět a splyň s mým tělem,

já tě chci teď, chci být tvým světem,

ve kterém budeš dál žít...
Dnes umřelo mé srdce...
Dnes umřelo mé srdce

poznala jsem lásku co chutnala trpce

Ty jsi mě miloval já však ne

kdo mohl tušit že se to takhle zvrtne

Cítím se jako by mi rvali srdce z těla

umřít spátn nic necítit tohle bych chtěla

Víš já tě miluju ty se mnou už nechceš nic mít

kéž bych teď mohla v hrobě hnít

Přeju ti lásku ale proč mě musí srdce tak bolet

tohle snad nepřejde ani za sto let

Prosím vrať se zpátky já bez tebe nemůžu být

chci tě teď jen u sebe mít

Říct ti miluju tě a nikdy nepřestanu

bez tvé pomoci se z toho nedostanu
Dívám se na oblohu...na noční ne
Dívám se na oblohu...na noční nebe.

V hlavě mám přitom jen a jen Tebe.

Jakpak se asi máš? Copak děláš?

To já nevím...vědět o sobě nedáš.

Jsem Ti ukradená, nezajímám Tě.

Kdyby jsi jen tušil, že v srdci stále mám Tě.

Já pro Tebe neznamenám nic,...a to mě bolí.

Srdce mé krvácí a moc těžko se hojí.

Už jednou jsi mému srdci způsobil velikou bolest.

A má duše tuhle obrovskou ztrátu pociťuje dodnes.

Vím, že není vždy lehké člověku odpustit.

Ale mně se to povedlo...na Tebe bych nedala dopustit.

Jsi ten nejúžasnější kluk, kterého znám.

A mě moc bolí u srdce, že Tvou lásku nikdy nepoznám.

Stále jsem věřila mezi námi ještě v něco víc.

Byla jsem naivní...teď už nevěřím v nic.

Tehdy jsi jen řekl: Mrzí mě to, můžeš mi to odpustit?

V tom okamžiku jsem ze sebe chtěla i duši vypustit.

Několik následujících dní byly mé oči jako vodopád.

A já si poprvé uvědomila, že už mě nemáš rád.

Pak se mé srdce vzbouřilo...a já začala Tě milovat ještě víc.

Má láska k Tobě je tak hluboká a dosud ji nezničilo nic.
Tvé srdce chtěla bych pohladit..
Tvé srdce chtěla bych pohladit,

láskou naplnit,

bolest zastavit.

Tvou tvář polibky zaplavit,

pro Tebe štěstí vykouzlit.

Ty musela jsi mě ponížit.

k nemilosti mě odsoudit

a mé city v mém srdci navždy uvěznit.

Ty musela jsi mi ublížit,

moje chyby mi oplatit

a svoji hrdost neztratit.

Ty musela jsi moji lásku odmítnout,

odejít..pošlapat..zalít tmou.

Teď každé noci od setmění,

doufám v srdce uzdravení,

protože bez Tebe můj život životem není.

Pro opravdové ublížení,

které lásku v kámen mění,

existuje odpuštění,

které už tu dávno není

a nepřipouští moje touhy,

dál než k ledovému snění,

v němž myšlenky zapomnění,

dostávají nové znění,

mění se v pouhé zahalení,

mojí duše poražení... prosím vrať se mi vrať.

..bez Tebe..Leni.
Nevím, co mám psát...
Nevím, co mám psát. A nevím, jestli bych ty klávesy měla mačkat. Nejspíš bych měla jen tak stát. a,...a nejspíš čekat.. Jenomže vím, že bych tu takto stála a čekala napořád. A tak budu psát. Napíšu tu slova k písni, která zní v mém srdci. Jsou jen pro Tebe.. Nevím, zda mám Tě ráda, opravdu nevím. Jen vím, že mi chybíš.. Když hrajou naši píseň-vzpomínám. Už nepláču, vyschly slzy. A prázdno zaplnil kolotoč života.. Ale na tu jízdu, kdy jsi na tom "řetízkáči" seděl se mnou myslím nejčastěji. Chci Ti poděkovat a chci Ti vynadat. Chci se pak s Tebou zase smát. Jen na malou chvíli cítit Tvoji vůni, být sevřená v tvém pevném objetí. Jen ještě naposled vychutnat polibek, cítit tunu pocitů, když jsi mne hladil dlaň. Jen jednou, jen jedinkrát... Jsi v mém srdci stále..Stále Tě tam mám..

a čekám...

tiše čekám, lásko...
Každé ráno,když se probouzím...
Každé ráno,když se probouzím,doufám že zrovna zkončil můj nejhorší sen.Doufám,že otevřu oči a Ty budeš ležet vedle mě a vtiskneš mi polibek pro hezký den,tak jako když jsme spolu žily.Každé ráno,když jedu na místa,která patřila jen nám doufám,že Ty už tam na mě budeš čekat.Každý moment mého dne doufám,že mi od Tebe přijde milý vzkaz a já v něm budu číst mezi řádky"vrať se mi".Vždy když se přicházím domů,doufám,že vejdu do mého pokoje a Ty budeš stáv uprostřed něj se slzami v očích.Se slzami,které mi jako jediné na světě můžou přinést štěstí.Každou vteřinu svého života doufám,že uslyším své jmnéno a když se otočím,budeš tam stát Ty.Každý večer sedím nad smáčeným papírem slzami,které rozmazávají verše Tobě.Každý večer doufám,že to jsou ty poslední slzy odpuštění.Každý večer před spanním doufám,že až zavřu oči,ucítím tvé polibky a dotyky.Každý den doufám,že čas mi vrátí moje touhy a už nikdy..nikdy nebudu muset doufat v mé sny.Doufám,že si jednou všechno odpustíme a tvoje láska mi zase naplní srdce..že mi opět otevřeš bránu opravdového světa.Sedíma a doufám v Tebe..lásko!Protože Tě miluji víc než celý svůj život.Prosím vrať se mi ... vrať
Ty jsi byl můj poklad...
Ty jsi byl můj poklad, moje zlatíčko.

A pro konec mám jedno přáníčko:

PROSÍM VRAŤ SE MI...
Jen sen
Mám pocit že to je jen sen a já se probudím, jak získal sis mé srdce to ti nepovím,teď jen sedím,pláču a přemýšlím ...proč? to ani netuším!jen pořád doufám že se něco změní,že budem spolu šťastní jak předtím!
Miluji, i když bych neměla...
Miluji, i když bych neměla,

to ta ďábelská křídla anděla

nade mnou drží naději,

že snad já jediná ...

Miluji, i když bych neměla,

vždyť všechna naděje zkameněla.

Zkameněli ptáci i květiny,

jen slzy tečou dál...

Na koho mám se spolehnout?

Hlas svého srdce poslechnout,

či za rozumem jít?

Tak jako žíznivý chce pít,

tak já toužím po tom,

abys mě miloval...

Toužím a nenacházím odpověď,

bloudím a marně pátrám po tobě.

Klíč od tvého srdce mít,

co více můžu chtít...

Nesmrtelnost, krásu, peníze?

Nebo snad zlaté talíře?

Ne, jen tebe mít,

pak terve bude mít - klid mé srdce
Lásko, dnes je den po výročí...
Lásko, dnes je den po výročí, který pro Tebe třeba nic neznamená,

však pro mě je to den, který můj celý život poznamenal.

Pro mě je to den, kdy jsem se znova narodil,

pro mě je to však i den, kdy jsem celý svůj život zahodil.

Beruško, snad Ty jediná pochopíš,

když datum dnešní si ověříš,

že ve dvě v noci předchozího dne jsem všechny trable hodil za hlavu,

abych za dvacet hodin se dostal do stavu,

kdy celý můj život mě omrzel.

Beruško, jak hrdý jsem byl na to, že celý svět mi záviděl.

Co? No to, že povedlo se mi získat Tebe.

Beruško, s tebou poznal jsem, co je to nebe

a miluju Tě a vždy milovat budu,

možná že svůj svět jsem přizpůsobil pudu,

který jak magnet mě k tobě přivábil.

Lásko, snad zde to ještě říct můžu ..... promiň, nemůžu už veršovat

..... prosím Tě, zavolej mi ..... já Tě miluju,

Tebe jen Tebe, poprvý v životě to vím, že miluju,

takhle to přece nemůže zkončit ............... zavolej.
Vzpomínáš na tu naší první pusu.
Vzpomínáš na tu naší první pusu?

Já ve skrytu duše toužila jsem víc než ty.

Vzpomínáš na tu toužící krásu?

V tu chvíli, kdy přibižovaly se Tvé rty.

Vzpomínáš na to místo u dveří?

Naklonil ses a dotknul ses mě jemně.

Vzpomínáš na višňové polibky, které byly tak svěží?

A proto teď šeptám: Vrať se ke mně!

Má láska pomalu vyprchává, tak mě miluj.
Sedím a přemítám...
Sedím a přemítám,

nevím co se mnou děje.

Na své staré lásky vzpomínám,

snad se na mě stěsti směje!

Já o tebe se pokouším,

vteřiny se měni v roky.

Alespoň vteřinu s Tebou být toužím,

ale stále neslyším Tvé kroky!

Lásko kde jsi?

Snad se někdy dočkám.

Stále čekam,nikde nejsi,

…to snad z párátek dřív postavím chrám!

Já nechci své mládí profláknout,

nenech mě lásko čekat.

Chci se skutečnou láskou oháknout,

lány obilí budu kvůli tobě sekat!

Chci s tebou chvilky trávit,

tak mi prosim vyjdi vstřic.

Tou nekonečnou láskou se chci mámit,

já nevím jak už ti to říct.

Život bych za to dal,

kdybych si tě v tom párátkovým chrámu vzal!

Já nedokážu život změnit,

ale umím si pravé lásky cenit!

Snad někdy pochopíš mé city

a budes to cítit tak i TY!
Slunce venku svítí...
Slunce venku svítí

pro mě však zšedlo modré nebe

Cítím se jak zvádlé kvítí

když jsem tak daleko od tebe

Hledám tě a nenacházím

touhou po tobě umírám

Nemyslet na tebe stále se snažím

milovat tě odmítám

Tvou lásku jsem ztratila

teď vím jak jsem byla hloupá

Pozdě jsem si to uvědomila

marně moje srdíčko zoufá

Umět tak vrátit čas

jak šťastná bych byla

Chtěla bych zas slyšet tvůj hlas

co šeptal mi něžná slova

Odpusť mi prosím

já už jsem jiná

V srdci tě nosím

avšak naděj v něm - zhasíná
Jsem tu sám...
Jsem tu sám, jsem jako v poli strom,

čekám jen na popravu, čekám na svůj hrom,

čekám kdy už přijde ten mohutný blesk,

co ukončí nešťastné mé lásky stesk.

Nikdy jsem netušil, že mohu cítit to,

čím umí a může jen člověk takhle hýřit.

Poznal jsem co je to ta pravá láska,

bez jejího pramene kořen mého života praská.

Nezbyl mi po ní než vyschlý pramen,

na dno mě klesajícímu na krku kámen.

Být bez ní toť myšlenka jen pouhá,

je samota hluboká a nekonečne dlouhá.

Oči pálí, obraz se vlní, slzy na Tvár skáčou,

žal, stíny a stesk, proč oči mé jenom pláčou...

Vždyť bylo to vždy tak, jak jsi chtěla,

tak proč ode mne má labuť odletěla...?

To co se stalo, to nebylo marné,

však srdce mé stále jen pro Tebe prahne.

Je to jak v pohádce, když bije zvonec,

ani jsem se nerozkoukal a už je tu konec.

Tak mi chybíš a je konec,

stále to k Tobě cítím, ale je konec,

je to výstižné krátké a silné... to slovo konec,

stále tomu nevěřím, že je mezi námi konec!



Konec...?
Proč tak sama v parku tu stojím.
Proč tak sama v parku tu stojím,

proč se často, že zůstanu sama, bojím?

Proč jen tu nejsi se mnou,

proč vidím svou budoucnost tak temnou?

Proč jsi nám šanci nedal,

proč jsi mi krutou ránu do srdce dal?

Vždyť nic z toho, co jsi říkal, pravda nebyla,

byla to jedna velká lež, která mě pak zabila.

Jsem ochotná Ti ještě další šanci dát,

pokud si už se mnou ale nebudeš hrát.

Pokud mě budeš opravdu mít rád,

pak už nemusíš být jen můj kamarád.
Tolik bych si přála...
Tolik bych si přála vrátit čas. Ne o moc, jen o pár týdnů, snad měsíců. Vzpomínám jak jsme se poznali - na Tvoje nádherně modré oči, ve kterých jsem se utápěla, na Tvůj krásný úsměv, který mi tak chybí, na náš první polibek.
Nevím, jak Ti to říci mám...
Nevím, jak Ti to říci mám,

vždy, když na Tebe vzpomínám,

Něco mě u srdce krásně hřeje,

a ptám se, láska kde je?

Kam zmizela, ach tak náhle,

nevidím ji, snad je támhle?

Nebo tady, no kdo to ví,

jsem jen blázen bláhoví.

Čekám tu na svou tajnou lásku,

sama sebe dávám v sázku.

I život za ní jsem ochotná dát,

Chci a by jsi Tu byl a já Tě mohla objímat...
Volám tvoje jméno a ty ho nevním
Volám tvoje jméno a ty ho nevnímáš.

Procházíš kolem mě a ja si jako vzduch připadám.

Volám tvé jméno a ty ho neslyšíš.

Bojím se zůstat sama teď, když vím,

že milovat dokážu.

Našla jsem lásku a taky ji ztratila.

Každou noc pláču, že sama jsem zůstala.

Volám tvé jmeno a ty ho neslyšíš.

Ptám se, zda se ke mně vrátíš.

Ráda tě mám a volám znova tvé jméno,

ktere neslyšíš... nebo nechceš slyšet.
Vrať se mi
Chtěla bych tě zase zpatřit,

mýt tvůj úsměv na dlani.

Chtěla bych být vedle tebe,

a nemýt srdce bolavý.

Chybí my tvé modré oči,

chybí my tvůj krásný smích,

chtěla bych zas tebe mýt.

Vím, že už jinou máš,

a vedle ní leháváš.

Vím, ale přesto doufám,

že pochopíš, že bez tebe

nemůžu žít.

Prosím, vrať se Milane

zas ke mě zpět,

miluji tě.